Bydlení, škola a adaptace dětí

Po příjezdu na Madeiru nás čekalo spousta vyřizování. Škola byla naší prioritou, takže už druhý den

jsme šli rovnou na místní státní školu. Já jsem měla připravené všechny potřebné dokumenty pro

zápis – rodné listy, potvrzení o bydlení a další papíry, které škola potřebovala. Všechno proběhlo v naprostém pořádku. Během týdne děti začaly chodit do školy.

David přecházel z páté třídy v Anglii a Stellinka z osmé. Na Madeiře se dokončovaly poslední tři měsíce školního roku a rozhodovalo se, zda budou opakovat ročník, nebo pokračovat dál. Rozhodnutí jsme nechali na učitelích, věřili jsme jejich odbornému úsudku. Nakonec David opakoval pátý ročník a Stellinka pokračovala do devítky. Státní školu jsme vybrali záměrně – aby se děti rychleji adaptovaly a co nejvíce pochopily portugalštinu, což je jazyk nesmírně náročný.Děti se mezi spolužáky celkem dobře zapojily. Byly přivítané přátelsky a s otevřeností. Samozřejmě většina žáků mluvila portugalsky, angličtinu mluvilo jen pár dětí, ale naštěstí byly mezi nimi i děti z ciziny. S nimi si David a Stellinka docela brzy našli kamarády, kteří mluvili anglicky. Myslím si, že kdyby děti uměly portugalsky, určitě by měly hned mnohem víc kamarádů, ale i tak se celkem rychle adaptovaly. Upřímně musím říct, že děti měly opravdu rády školu v UK, a portugalská výuka je pro ně zatím náročnější. Hodiny jsou dlouhé – často devadesátiminutové – a děti musí hodně poslouchat, což jim občas komplikuje porozumění.

Nerozumí všemu, nemají si to hned jak přeložit a doma se pak musí hodně doučovat. Proto školu zatím nemají úplně v lásce, ale postupně si zvykají a začínají ji brát jako součást života, se kterou se dá žít.David začal brzy navštěvovat kroužky. Je to spontánní a kolektivní chlapec, takže se ničeho nebojí – ať už rozumí portugalsky, nebo ne. Hned začal fotbalem, pingpongem a nyní už druhým rokem hraje basketbal, který ho opravdu baví. Když se cítí dobře v kolektivu a s trenérem, zůstává, pokud ne, společně hledáme jinou možnost. Stellinka je o něco starší, patnáctiletá, takže jsem jí nechala víc prostoru. Škola, zkoušky, domácí úkoly – všechno je náročnější. Dala jsem jí čas, aby se adaptovala svým tempem. Její volný čas tráví převážně v přírodě – na trecích a levádách – nebo doma pečením a vyráběním.

Oceán máme od domu kousek, takže pokud je počasí vhodné, chodíme se koupat téměř každý den.Adaptace dětí byla úžasná. Musím jim poděkovat – změna školy, jazyk a nové prostředí nebylo jednoduché, ale zvládly to skvěle. I když jsme měli v záloze možnost vrátit se zpět do Anglie nebo domů, vůbec nebyla potřeba – děti se rychle našly a my jsme mohli být klidní. Praktické kroky po příjezdu na Madeiru pro rodiny z EU